Koblihy a churros mají na první pohled mnoho společného: obojí je smažené v oleji, obojí je sladké a obojí se nejlépe jí teplé. Jenže rozdíly začínají už u těsta. Zatímco koblihové těsto je kynuté, s mlékem, máslem, vejci a droždím, churros se připravují z odpalovaného těsta – jen voda, mouka, špetka soli a tuk. Kynuté těsto potřebuje čas, klid a teplo, aby vyběhlo, kdežto odpalované těsto je hotové během pár minut a jeho struktura je pevnější a hladší. Právě proto se churros tvarují lisováním přes hvězdici, zatímco koblihy se vykrajují nebo tvarují ručně do kroužků a nechávají se nakynout podruhé.

Smažení je druhá velká odlišnost. Koblihy se smaží v nižší teplotě, obvykle kolem 170 °C, a to delší dobu, aby se stihly propečené i uvnitř a získaly zlatavou kůrku. Olej musí být čistý a nesmí vonět po předchozím smažení, jinak těsto nasákne pachy. Churros naopak vyžadují olej rozpálený na 180–190 °C, protože tenké proužky těsta se smaží jen krátce a rychle. Pokud teplota klesne, churros nasáknou tukem a budou těžké. Jestli hledáte spolehlivý recept na churros bez chyb, vyplatí se držet přesné teploty i poměru surovin – odchylky se projeví okamžitě.

Rozdílná je i výsledná textura. Kobliha má nadýchanou, vzdušnou vnitřní strukturu a tenkou kůrku, která po vychladnutí měkne. Churros jsou křupavé zvenku a uvnitř hutné, téměř bez bublinek. To určuje i způsob podávání: koblihy se plní marmeládou, krémem nebo čokoládou a často se obalují v cukru, churros se namáčejí do husté čokolády nebo dulce de leche a sypou se skořicovým cukrem. Ani jedno není „zdravější“ – jde o dva odlišné přístupy ke smažení a k těstu.

Pokud začínáte, koblihy odpustí více chyb, ale chtějí trpělivost s kynutím. Churros jsou rychlejší, zato méně tolerantní k teplotě oleje a konzistenci těsta. Vyzkoušejte obojí a porovnejte sami – rozdíl poznáte už při prvním kousnutí.