Když pacient dostane rovnátka, většinou slyší odhadovanou dobu léčby. Málokdo ale počítá s tím, že se může protáhnout o měsíce. Délka ortodontické léčby není pevně daná čísla, která platí pro všechny. Vychází z kombinace biologických faktorů, spolupráce pacienta a složitosti výchozího stavu chrupu. Právě proto se dvěma lidem se stejnou diagnózou může léčba lišit klidně o rok.

Základním faktorem je věk a stav kostního metabolismu. U dětí a dospívajících probíhá přestavba kosti rychleji, takže zuby se posouvají s menším odporem. U dospělých je kostní tkáň hustší a reakce na sílu pomalejší. Významnou roli hraje i to, zda jde o léčbu pouze fixními rovnátky, nebo zda je potřeba kombinovat s čelistní chirurgií. Čím více se musí zub posunout a čím více zubů je třeba srovnat, tím delší čas je potřeba. Pokud vás zajímá konkrétní materiál, délka léčby keramickými rovnátky se příliš neliší od kovových, ale estetický efekt bývá pro mnoho pacientů rozhodující.

Spolupráce pacienta je druhý nejčastější důvod prodloužení. Nošení gumiček, mezizubních kartáčků a případně funkčních aparátů není volitelné. Pokud pacient vynechává gumičky, zuby se posouvají pomaleji nebo se vrací zpět. Stejně tak záleží na pravidelných kontrolách. Vynechaná návštěva znamená, že ortodontista nemůže upravit sílu a léčba stagnuje. Kouření, špatná hygiena nebo neléčený zánět dásní také zpomalují posun zubů, protože tělo se soustředí na obranu proti infekci, ne na přestavbu kosti.

Realistický odhad je vždy orientační. Ortodontista může na začátku říct 18 měsíců, ale po roce zjistí, že je potřeba delší retence nebo korekce skusu. Místo frustrace pomáhá ptát se na konkrétní milníky a dodržovat doporučení. Délka léčby se nedá uspěchat, ale dá se ovlivnit disciplínou. Kdo to bere vážně, obvykle skončí blíž původnímu odhadu než ten, kdo spoléhá na to, že to nějak dopadne samo.