Každý, kdo prochází rekonstrukcí koupelny, dřív nebo později narazí na otázku, jaký sprchový kout vlastně vybrat. Nejde jen o estetiku, ale především o to, aby kout sedl do dispozice místnosti, netvořil bariéru u dveří a hlavně aby voda odtékala tam, kam má. Rozměry se totiž neřeší až při montáži, ale už ve fázi návrhu, kdy se rozhoduje o umístění odpadu, rozvodech a sklonu podlahy. Kdo tohle podcení, často skončí s koutem, do kterého se špatně vstupuje, nebo s louží před vaničkou.

Základem je změřit si prostor od stěny ke stěně a odečíst tloušťku obkladu. Reálná šířka koupelny bývá o pár centimetrů menší, než ukazuje metr na holé zdi. U standardních čtvercových vaniček se počítá s hranou 90 cm, u obdélníkových variant se šířka drží na 90 cm a délka roste na 120 cm i víc. Právě tady se vyplatí projít si praktické rady, jak vyřešit Sprchový kout 90×90 nebo 120×90, protože kombinace rozměru, montáže a odvodnění se navzájem ovlivňují víc, než se na první pohled zdá.

Odtok je druhá věc, která rozhoduje o tom, jestli bude koupelna fungovat. Vanička musí být uložená tak, aby voda přirozeně stékala k sifonu, a to i když je podlaha v rovině. U sprchových koutů s nízkým profilem se často volí liniový odpad, který se umisťuje ke stěně, nebo bodový odpad ve středu. Sklon by měl být v rozmezí jednoho až dvou procent, víc už působí nepříjemně při stání. Zároveň je nutné počítat s tím, že sifon potřebuje prostor pod vaničkou, takže výška podlahy a umístění ležaté kanalizace se řeší ještě před obklady.

Nezapomeňte ani na prostor pro pohyb. Mezi hranou koutu a umyvadlem nebo dveřmi má zůstat alespoň 60 cm, ideálně 70 cm, aby se dalo pohodlně otevřít dvířka a utřít podlaha. Pokud je místnost malá, pomůže posuvná zástěna místo klasických dveří. Rozměry koutu tedy nejsou jen otázkou toho, co se vejde na půdorys, ale i toho, jak se v koupelně bude skutečně žít. Naplánovat je dopředu znamená vyhnout se bourání a předělávání, které zbytečně prodraží celou rekonstrukci.