Kuchyňská deska po pěti letech provozu už nikdy nevypadá jako v den montáže. Někdo na ní krájí, někdo na ni staví horký hrnec, někdo ji jen otírá vlhkou houbou. Rozdíl v opotřebení ale není dán jen tím, jak často se deska používá, ale hlavně tím, z jakého materiálu je vyrobená. Laminát, masivní dřevo a umělý kámen se po pěti letech chovají úplně odlišně a každý z nich si žádá jiný přístup, pokud jde o obnovu povrchu.

Než se rozhodnete pro brusku nebo pro novou desku, vyplatí se podívat na to, jak se jednotlivé povrchy chovají v dlouhodobém provozu. Přesně tomu se věnuje přehled o tom, jaké je chování povrchů po pěti letech a co z něj plyne pro další údržbu. Zjistíte tam, že laminát sice drží barvu, ale jeho ochranná vrstva se může lokálně prodřít, kdežto dřevo naopak získává patinu, kterou lze zbrousit a znovu naolejovat. Umělý kámen bývá nejodolnější, ale i on může prasknout v místě, kde byl špatně podepřený.

Přebroušení má smysl tam, kde je poškozená jen horní vrstva a jádro desky zůstalo neporušené. U masivního dřeva stačí vzít orbitální brusku, sjednotit povrch a nanést nový olej nebo tvrdý vosk. U laminátu je to složitější, protože brousíte dekorativní fólii, a jakmile ji probrousíte, deska je nevratně zničená. Umělý kámen se brousí jen výjimečně a spíš kvůli odstranění drobných škrábanců než kvůli celkové obnově. Jakmile se objeví prasklina, bobtnání nebo odlepení od podkladu, je přebroušení jen odkladem výměny.

Výměna desky je na místě ve chvíli, kdy je poškozená konstrukčně, ne jen esteticky. Pokud dřevo u linky nabobtnalo, laminát se odlupuje u dřezu nebo kámen ztratil rovinnost, nemá cenu investovat do broušení. Nová deska vyjde levněji než opakované opravy a hlavně vrátí kuchyni funkčnost, kterou už starý povrch nedokáže nabídnout. Před rozhodnutím si prohlédněte desku ze všech stran, včetně řezů u dřezu a sporáku, protože právě tam se vada projeví nejdřív.