Výška horních skříněk v kuchyni se často řeší až ve chvíli, kdy začne bolet záda. Přitom stačí dodržet několik ergonomických zásad a vaření i mytí nádobí přestane být bojem s vlastní páteří. Rozhodující je vzdálenost mezi pracovní deskou a spodní hranou horních skříněk. Pro většinu lidí se jako optimální ukazuje rozmezí 50 až 60 centimetrů nad deskou, u vyšších postav klidně i 65 centimetrů. Nižší skříňky nutí k předklonu, příliš vysoké zase k vytahování rukou nad ramena, což dlouhodobě přetěžuje ramenní pletenec.

Samotná výška skříněk ale nestačí. Stejně důležité je, co do nich ukládáte a kam. Těžké hrnce, mixér nebo zásoby mouky patří do spodních zásuvek, protože jejich zvedání nad úroveň pasu je pro záda nejrizikovější. Lehčí a méně používané věci mohou být výš. Pokud si nejste jistí, co patří do horních skříněk, držte se pravidla, že do první police nad deskou ukládáte to, co používáte denně – koření, olej, příbory, malé talíře. Do druhé a třetí police pak míří sezónní nádobí, zásoby a doplňky, které vytáhnete několikrát do roka.

Hloubka horních skříněk by neměla přesáhnout 35 centimetrů. Hlubší skříňky vypadají prostorně, ale předměty v zadní části jsou prakticky nedosažitelné bez šplhání nebo ohýbání. Ideální je kombinace otevřených polic pro snadný přístup a uzavřených dvířek pro věci, které mají být skryté. Zásuvky v horní části kuchyně jsou pro mnoho lidí pohodlnější než klasické police, protože obsah vysouvají přímo k rukám a není třeba sahat do hloubky.

Nastavení výšky se vyplatí přizpůsobit konkrétní osobě, která v kuchyni tráví nejvíce času. Univerzální norma počítá s postavou kolem 165 centimetrů, ale každý má jinou délku paží i jiné návyky. Změřte si vzdálenost od lokte k podlaze ve stoje a k ní přičtěte přibližně 15 centimetrů – získáte orientační výšku spodní hrany skříněk. Pokud se do kuchyně vejde více členů domácnosti, kompromisem bývá výška kolem 55 centimetrů nad deskou. Ergonomie není o estetice, ale o tom, aby vás vaření nebolelo.